Září 2014

Vzpomínka

28. září 2014 v 9:54 O životě
Dnes jsme se probudili do krásného, slunečného dne. I počasí jako by chtělo oslavit svátek Václavů. Nebudu psát o českém králi, ale chtěla bych povídat o někom blízkém.
Když se narodil náš starší syn, dostal jméno Václav. Je to tradice v rodině mého muže a on už byl čtvrtý. Vašík byl od malička moc hodný kluk, ve škole mu to šlo. Moc rád jezdil do přírody, později i na tábory a jako dospělý i děti vedl. Byl takové sluníčko. Náš mladší syn Jakub byl od malička hodně nemocný a Váša trochu ty starosti s ním jako by vyrovnával. Zastal se brášky ve škole, když se mu děti posmívali kvůli zdravotním problémům. Samozřejmě se jako kluci hodně prali, ale měli se moc rádi. Bohužel o něm mohu psát jen v minulém čase. Váša krátce po svých osmnáctých narozeninách bohužel zemřel na virový zánět mozku. Pořád to bolí a já proto tyto dny moc nemiluji. Za pár dnů by měl narozeniny a o to víc na něho vzpomínáme. Na konci října to už bude dlouhých 18 let, co odešel. Není den, abychom si na něho nevzpomněli. S mužem se učil poznávat přírodu, byl to jeho kamarád. Měli vyjímečný vztah a navíc mu byl hodně podobný. Vašíku, moc ráda bych ti také popřála vše nejlepší, ale mohu pouze vzpomínat na báječného syna, kterým jsi byl.
Téměř před dvěma roky přibyl do naší rodiny další Václav, náš malý a úžasný vnouček. Dostal jméno po strýčkovi, ale i pradědeček ze strany Vašíkovi mamniky byl Václav a hlavně, maminka se jmenuje Vendula. Vašík nám moc pomáhá překonávat těžké chvíle, s ním člověk zapomene na starosti.
Tak chci popřát Václavům vše nejlepší.

Nejen ženy.....

27. září 2014 v 9:14 Zajímavosti, různé
Ruční práce nejsou jen výsadou žen, to je již dávno známé. Mě se moc líbí tato fotka, může to být inspirace pro některé muže na důchod.

Dárek

26. září 2014 v 19:00
Dnes bych vám chtěla ukázat dárek, který jsem dostala od manžela. Ráda dárka dostávám, ale ještě raději je dávám a to hlavně dětem. Máme chalupu u Telče a manžel tam jezdí nakupovat. Zatím tam moc nejezdím, protože chalupa se buduje. V Telči je galanterka, kde má paní velký výběr přízí a já tam moc ráda zajdu. Občas pověřím i manžela. V turistické sezoně je náměstí plné stánků a člověk někdy neodolá. Takže v neděli, když přijel, tak mi donesl dárek . malinkou panenku z pedigu.

Poldík

20. září 2014 v 8:50
Dnes jsem se probudila do krásného rána, upravuji fotky a společnost mi dělá Poldík. Kdo je Poldík?



Jak to začalo

19. září 2014 v 14:12 Panenky
Jak začalo moje sbírání panenek? Zcela náhodou. Před šesti lety jsem hledala na Internetu nějaké vzory na velikonoční háčkovaná vajíčka a náhodou jsem narazila na stránky o panenkách a o tvoření na ně. Potom jsem si koupila v akci první panenku typu Barbie a zkusila jsem jí něco uplést. Zároveň jsem jsem poznávala krásné Tonnerky, BJD a další. Začala jsem se zajímat o historii vzniku panenek a jejich výroby. Takže postupem času jsem do své sbírky zařadila panenky z porcelánu, dřevěné, textilní, gumové panenky našeho mládí a mám i kovovou panenku. Nemám vyhraněný typ panenek, které bych sbírala. Protože mám moc ráda ruční práce, tak jsem zkusila i panenky vyrábět a především jsou to panenky háčkované a pletené. Představím vám první panenky, ta úplně první je z Lidlu a ta druhá od Vietnamců.


Něco na začátek

17. září 2014 v 17:29 Panenky
Ahoj, jmenuji se Růžena, pocházím z Vysočiny, z Jihlavy, kde žiju celý život. Chtěla bych se s vámi podělit o své koníčky. Mám ráda ruční práce, sbírám panenky. V současné době jsou mým největším koníčkem vnoučata Vašík a Verunka. Už dlouho jsem si přála mít blog, ale sama jsem se do toho neodvážila pustit. Pomoc mi nabídla Šárka, která také panenky sbírá a umí spoustu ručních prací a je moc šikovná. Mnohé z vás ji určitě znají. Doufám, že se vám tu bude líbit a budete se ke mně vracet.