Vzpomínka

28. září 2014 v 9:54 |  O životě
Dnes jsme se probudili do krásného, slunečného dne. I počasí jako by chtělo oslavit svátek Václavů. Nebudu psát o českém králi, ale chtěla bych povídat o někom blízkém.
Když se narodil náš starší syn, dostal jméno Václav. Je to tradice v rodině mého muže a on už byl čtvrtý. Vašík byl od malička moc hodný kluk, ve škole mu to šlo. Moc rád jezdil do přírody, později i na tábory a jako dospělý i děti vedl. Byl takové sluníčko. Náš mladší syn Jakub byl od malička hodně nemocný a Váša trochu ty starosti s ním jako by vyrovnával. Zastal se brášky ve škole, když se mu děti posmívali kvůli zdravotním problémům. Samozřejmě se jako kluci hodně prali, ale měli se moc rádi. Bohužel o něm mohu psát jen v minulém čase. Váša krátce po svých osmnáctých narozeninách bohužel zemřel na virový zánět mozku. Pořád to bolí a já proto tyto dny moc nemiluji. Za pár dnů by měl narozeniny a o to víc na něho vzpomínáme. Na konci října to už bude dlouhých 18 let, co odešel. Není den, abychom si na něho nevzpomněli. S mužem se učil poznávat přírodu, byl to jeho kamarád. Měli vyjímečný vztah a navíc mu byl hodně podobný. Vašíku, moc ráda bych ti také popřála vše nejlepší, ale mohu pouze vzpomínat na báječného syna, kterým jsi byl.
Téměř před dvěma roky přibyl do naší rodiny další Václav, náš malý a úžasný vnouček. Dostal jméno po strýčkovi, ale i pradědeček ze strany Vašíkovi mamniky byl Václav a hlavně, maminka se jmenuje Vendula. Vašík nám moc pomáhá překonávat těžké chvíle, s ním člověk zapomene na starosti.
Tak chci popřát Václavům vše nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 28. září 2014 v 12:28 | Reagovat

Ahoj Růženko!
Je to moc smutný příběh. :-( Je mi to velice líto, že tebe a celou tvou rodinu potkalo takové neštěstí. :-(
Ale krásné vzpomínky nám zůstávají. :-)
V těchto dnech ti přeji mnoho sil a také brzké uzdravení. :-)
Měj se moc hezky Růženko a drž se. :-)

I my máme v rodině Vašíky. :-) Můj bratranec a jeho synek. :-) A už jsme jim stihli také popřát. :-)

2 Růža Růža | 28. září 2014 v 19:15 | Reagovat

[1]:Šári děkuji.

3 Andulička Andulička | Web | 3. října 2014 v 21:02 | Reagovat

To je moc smutné. Moc s tebou soucítím a přeji hodně síly. Já mám zase dcerku Vendulku.

4 Růža Růža | 6. října 2014 v 17:29 | Reagovat

[3]: I tobě děkuji.

5 Blanule Blanule | E-mail | Web | 8. října 2014 v 21:39 | Reagovat

Milá Růženko, já ani nevím co napsat, protože ono to stejně vyzní jako klišé, a ani si neumím představit co jsi si prožila! Já přišla o syna Viktora, na kterého jsem se strašně těšila, ještě když byl v lůně a taky to strašně bolí, ale naprosto to nemohu srovnávat s Tvou situací. Na druhou stranu je strašně prima, že máte doma malého vnoučka, který vnese zase nový vítr štěstí a snad den Sv. Václava bude mít stále na jednu stranu pietní, ale na druhou stranu radostný!

6 Nikky Nikky | E-mail | Web | 8. října 2014 v 22:02 | Reagovat

Ruženka, neviem si predstaviť Tvoju bolesť...nakoľko ja som sa svojej dcérke nikdy nemohla pozrieť ani do očí....zomrela skôr než sa narodila....

7 Růžena Růžena | 11. října 2014 v 22:31 | Reagovat

[5]: Blani, každá taková ztráta bolí i ta nenarozeného miminka. My jsme o první vnoučátko také přišli, tak to vím.

[6]: Nikky, je mi líto, že i ty jsi přišla o miminko. Slova se těžko hledají.

8 edibjd edibjd | Web | 12. října 2014 v 18:48 | Reagovat

Růženko, ani netuším co na to napsat. Neumím si něco takového vůbec představit, sama si nejsem jistá, jak bych si s takovou bolestí poradila. Je mi teď hrozně smutno, člověk si neustále uvědomuje, že stačí málo a nemusí tu někdo z blízkých být, ale u dětí si nejsem schopná připustit, že by se jim něco mělo stát. Proto si stále říkám ať se děje co se děje za problémy, hlavně že jsou ony v pořádku. Je mi strašně líto tvé bolesti i bolesti všech, kteří si takovou ztrátou prošli, nenachází se na to slov. Je dobře, že druhý syn přivedl na svět dalšího tvorečka a máte tak malého vnuka, který vám všem přináší radost.

9 Růža Růža | 12. října 2014 v 20:15 | Reagovat

[8]:Děkuji.

10 tinka77 tinka77 | Web | 10. listopadu 2014 v 20:25 | Reagovat

Bohužial i takéto smutné veci sa stávajú. Ale žiadna strata nie je bez náhrady, bolesť sa časom   zmierni a strýko z neba bude sprevádzať kroky svojho synovca a celej rodiny. Neviem rok narodenia tvojho syna počítam tak rok 1977-78. Ja sama som stratila svojho syna v roku 1978 5 týždňového - neskôr som mala ešte 3 dcéry. Bola to vtedy pre mńa strašná krivda, ale odvtedy som videla odísť tolko jeho vrstovníkov, už v dospelejšom veku, že viem že bol vlastne Boh ku mne milostivý. Dnes mám zvláštny vzťah k mladým mužom v tomto veku - vidím v nich svojho strateného syna.

11 Růža Růža | 17. listopadu 2014 v 19:13 | Reagovat

[10]: Vašík se narodil v roce 1978 a určitě by byl báječným strýčkem, protože měl děti moc rád. Potkávám jeho spolužáky, dnes už mají své rodiny a říkám si, že by třeba i on měl svou rodinu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama