Pojďte se mnou na procházku, zvu vás...

8. května 2015 v 20:10
Dobrý večer, doufám, že přijmete moje pozvání na krátkou procházku. Od rána svítilo sluníčko a zvalo nás ven do přírody. Manžel je po operaci, takže nějaký výlet nepřicházel do úvahy. Odpoledne jsem si dala do tašky foťák, Nelu a Suve a vypravila se na vycházku. Pojďte se mnou....

Šla jsem cestou, kudy jsem před 16 roky chodívala do práce.


Chodník vede kolem sídliště a teď tu kvetou krásné okrasné třešně.


Za sídlištěm jsem odbočila a šla cestou ke staré lipové aleji. Pod kvetoucími ovocnými stromy.


Pod klenbou tvořenou korunami stromů bylo příjemně. Nela a Suve v loňském listí, moc se jim to nelíbilo.


Nela je odvážnější, tak jsem ji vyfotila u stromu.


Našla si i místečko k sezení.


Suve se nechala přemluvit na focení u stromu a málem ji odnesl vítr.


Nela mezi hluchavkou nachovou, musela jsem si název kytičky vyhledat a zase jsem o něco chytřejší.


Stromy tu asi nikdo neudržuje, tohle torzo břízy se mi líbilo. Rostou na něm choroše.


Na konci cesty je označení památné stromořadí, cedule už asi také něco pamatuje. Cestu lemují nádherné veliké lípy.


Tady je jedna z nich.


Taky si říkáte, že je to řepkové pole?


Omyl! Když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila, že je to pole pampelišek.Mrkající To se mají včelky dobře.


Dokonce se mi podařilo zachytit projíždějící nákladní vlak.


Zpátky jsem šla starou cestou mezi poli, vede tu turistická značka.


Bohužel o stromy se tu nikdo nestará, takže tu zůstávají polámané kmeny stromů.


Cesta kdysi vedla ke statku.



To je všechno, co ze statku zbylo.


Tady jsem proti budově mého bývalého pracoviště - bývala tu Modeta, textilní závod na výrobu svrchního pleteného ošacení. Dnes tu sídlí firma Sapeli, která vyrábí dveře.


Zpátky jsem šla opět přes malý parčík, který byl založen na počátku 90.let, kdy Jihlava uzavřela spolupráci s holandským městem Purmerend.


Roste tu několik krásných bříz, myslím, že je to jiný druh, než u nás roste.


Ještě se s vámi podělím o zajímavý zážitek. Podél cest tu hodně kvete střemcha. Po cestě jsem potkala dvě staré dámy, které se dohadovaly, co to je za keř. Když jsem k nim došla, tak se mně zeptaly, jestli to nevím. Naštěstí jsem odpověď znala. Pro mně to bylo moc milé setkání, protože jedna z těch dvou starých paní nás před lety učila v malířském kroužku. Už si mně nepamatovala, ale když jsem jí řekla moje příjmení a jména mých spolužaček, tak si vzpomněla. Říkala, že ještě maluje a v loňském roce prý měla výstavu. Takže se pokusím o ní něco víc zjistit. Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 8. května 2015 v 20:23 | Reagovat

Ahoj Růženko!
To byla nádherná procházka. :-) Také tudy s mamčou chodíváme. A jednu cestu máme k naší paní zubařce. :-)

Holčičky si výlet pořádně užily a mooooc jim to všude sluší! :-)

Když jsem byla malá, tak jsme s babičkou hluchavkám odtrhávaly ty jejích kvítka a vycucávaly z nich slaďoučké šťávičky. :-)
A také si od babičky pamatuji, že hluchavky, na rozdíl od kopřiv, vůbec nepálí. :-)

Růženko měj se moc hezky. :-)

2 Nikky Nikky | E-mail | Web | 8. května 2015 v 20:28 | Reagovat

Prekrásna prechádzka, nádherné bábiky a úžasné fotky. Tuším v tej Jihlave sa zbierajú úžasné zberateľky s perfektným fotografickým talentom :-)
A som veľmi rada, že si stretla "pani učiteľku", také stretnutia mám veľmi rada. Nedávno sa mi niečo podobné prihodilo :-)

3 Růža Růža | 8. května 2015 v 20:50 | Reagovat

[1]:Šárko, užily jsme si to všechny tři. Bylo nádherně, miluju jaro, kdy všechno kvete a tráva má krásnou, svěží barvu. Tu cestu do práce jsem měla moc ráda, už jsem znala, jaké kytičky mají na předzahrádkách a vždy jsem se těšila na jaro, až pokvetou. Když jsem dnes fotila ty břízy, tak se mně jeden pán ptal, jestli to bude v novinách. Musela jsem ho zklamat.

[2]: Nikky, děkuji za chválu. Byla jsem moc ráda, že jsem si s bývalou paní učitelkou mohla popovídat.

4 babivera babivera | Web | 8. května 2015 v 21:06 | Reagovat

Krásná procházka, je tam u Vás moc pěkná příroda. Tady na Sokolovsku jsou tak akorát šachty, ale taky bych mohla udělat pár fotek a představit povrchový důl.
Moc pěkné fotky a panenky měly určitě radost z krásné májové procházky.

5 Růža Růža | 8. května 2015 v 21:17 | Reagovat

[4]:Vysočina je krásná a mám to štěstí, že tu můžu žít. Sice je tady dost větrno, ale jsme zvyklí. Sice mně bolely nožičky, ale moc jsem si procházku užila. I panenky.

6 Babakat Babakat | 8. května 2015 v 21:31 | Reagovat

Páni Růženko, to byl krásný výlet. a báječné zakončení! A ještě jsi pro mne objevila střemchu! Já si jen tak pro sebe fotím kdejaký plevel, včetně stromů a keřů a pak pátrám, co to mám. A ona střemcha. No vida.

7 Růža Růža | 8. května 2015 v 21:53 | Reagovat

[6]:Ivo, střemcha je léčivka, ale pozor, je jedovatá. Takže jsem znala keř, ale ne jeho účinky a doma jsem se musela ještě trochu vzdělat.

8 Lesminka Lesminka | 12. května 2015 v 13:22 | Reagovat

Jůůůů....Krásná procházka:-)Užila jsem si jí:-)a určo i tvé panenky!!

9 Růža Růža | 12. května 2015 v 21:24 | Reagovat

[8]:Všechny jsme si procházku moc užily.

10 Blanka Blanka | E-mail | Web | 13. května 2015 v 20:14 | Reagovat

Moc děkuji za krásnou procházku! Opravdu jsem si to užila a holkám to na fotečkách hrozně sluší:-)
To je úžasné, že jsi narazila na svou bývalou učitelku s malířského kroužku a ještě mohla vyřešit jejich otázku ohledně keře:-) Mám taková setkání také velmi ráda.
Manželovi přeji brzké uzdravení, minulý týden skončil náš děda (můj tatínek) taky v nemocnici, naštěstí už je doma, ale byl to smutný týden:-(

11 Růža Růža | 13. května 2015 v 21:18 | Reagovat

[10]:Blanko, jsem ráda, že se ti u nás líbilo. To setkání s paní učitelkou bylo velmi milé. Zjistila jsem, že je ji krásných 86 roků, je to stále vitální dáma. Sbírala na procházce bylinky. Manžel už snad půjde do práce, cítí se už dobře a to jsem moc ráda. Chlapi neumí stonat.:-)

12 Blanka Blanka | E-mail | Web | 13. května 2015 v 21:26 | Reagovat

[11]: Tak to jsem ráda, že je manželovi již lépe.
Věk paní učitelky je opravdu úctyhodný, takovou vitální dámu bych ráda potkala, mám moc ráda povídání si s lidmi, kteří toho tolik zažili!
Nejhorší je, že můj otec je výjimka, on si nikdy nestěžuje, to už musí být, vždyť on měl selhání srdce a šel stříhat stromky a kosit trávu. Nejhorší je, že mu nejde domluvit, on je si prostě bude dělat po svém. Momentálně mu ale řádně "dokučilo", takže se nechal dobrovolně i odvézt do nemocnice a všichni dohlížíme, ať se šetří, přeci jen je to již letitý pán , ačkoli si stále myslí, že je "mladý Jura", hlavní je, že mu radost a chuť do života dodávají vnoučata!
Jinak naprosto souhlasím, nejhorší je chlap, který marodí!

13 Růža Růža | 14. května 2015 v 20:27 | Reagovat

[12]: Blanko, přeju tatínkovi, aby mu zdravíčko sloužilo a mohl se dlouho radovat z vnoučat. Vím to podle sebe, že s těmi mrňousky člověk zapomíná na své trápení a bolesti.

14 Mery13 Mery13 | 15. května 2015 v 22:36 | Reagovat

Paaanečku Ruženko, ani neviem čo skôr začať chváliť. Fotky nádherneeee a tie babiky no suuuper. Idem sa k tebe ešte mrknúť viac do minulých príspevkov. Maj sa krásne, pozdravujem.

15 Růža Růža | 16. května 2015 v 19:10 | Reagovat

[14]: Jsem moc ráda, že se ti tu líbilo. Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama